17. listopadu 2009 v 13:08 | FilCroft
"Mrtvá?"
Zmocnil se jí důvěrně známý pocit, že už zase v něčem lítá.
"Je mi to líto,"řekl muž. "Budeme vás potřebovat při vyšetřování, je to nepochybně vražda."
Varovně na Laru pohlédl. "Není to moc pěkný pohled."
Vstoupili do bytu, kde již pracovalo několik kriminalistů.
Na podlaze obývacího pokoje ležela mrtvá dívka. Měla bledou pleť a oči dokořán. Její rezavé vlasy byly rozcuchané a místy začesané. Co však Laru upoutalo, byla krvavá díra na hrudi. Při pohledu na zdi a sevřel se jí žaludek. Stěny byly pokreslené rudou tekutinou. Mnoho krvavých znaků, okultistických symbolů. Tohle už Lara jednou viděla…takhle vraždilo pařížské Monstrum!
"Do háje…!"
Rychle se posadila na blízkou židli. Neskončilo to. Tolik nocí probděla myšlenkami a o tom, jestli Karel mohl přežít explozi v laboratoři a když se jí konečně podařilo usnout, zdály se jí noční můry o jeho krvavých vraždách. Ale co když Karel skutečně zemřel a existuje kromě něj ještě další Nefil? A když ne? Byla úplně zmatená. Při pomyšlení na Karla a to nechutné zabíjení se jí zatočila hlava.
"Ano, je to odporný čin,"řekl jeden z kriminalistů. Nikdo neměl ani ponětí o tom, co teď Laře probíhalo hlavou.
"Do háje, do háje!"
Vypouštěla další nadávky.
"Chápu vás, je to bolestná ztráta, taky jsem to zažil,"řekl policista, který Laru přivedl, a položil jí ruku na rameno. Kdyby jen tušil, že smrt Lařiny bývalé kamarádky je jí teď někde u hranic Tatarstánu.
"Našli jsme vás díky tomuhle,"ukázal muž na zapnutý notebook v kraji pokoje. Lara přešla k počítači. Na obrazovce byl mail, tak tak připravený k odeslání.
Laro,
jsem v průšvihu…v opravdu velkém průšvihu. Našla jsem nějaké informace v souvislosti s bájným nordickým artefaktem. Ten kámen prý podle pověsti ukáže odpověď na libovolnou otázku, ať je sebezáludnější. Ano, já vím, že to zní dost neuvěřitelně, ale ráda bych věděla, jestli na tom vážně není něco pravdy. Snažila jsem se zjistit víc, a bylo by se mi to dařilo, ale někdo o to evidentně nestojí.
Teď jsem v nebezpečí, ten člověk jde po mně a já nemám nikoho, kdo by podal pomocnou ruku. Vím, že ty jsi nikdy neodsuzovala, nejdřív jsi chtěla poznávat. Stále víc toužím po rozlousknutí té hádanky. Prosím tě, odepiš mi, jsi jediná, kdo mi teď může pomoci. Ráda bych tě opět viděla.
Tvá přítelkyně,
Michelle
No potěš. Lara nevěděla, co si má myslet. Co za relikvii Michelle hledala? S její vraždou to muselo mít spojitost.
Zabil jí někdo, kdo měl co dělat s Nefily, ale co měli ti společného s nějakým artefaktem?
A navíc, proč by Michelle zabíjel teď, když zatím neodhalila nic bližšího? Nebo odhalila?
---
"Sakra,"zaklel Kurtis.
"Asi tak, no."
Lara už několik minut koukala do zdi její ložnice. Snažila se zodpovědět si otázky, ale čím víc o tom přemýšlela, tím víc byla zmatenější.
"Každopádně,"řekl a opřel se o stěnu. "teď by sis měla dávat řádnýho bacha. Ten vrah o tobě nejspíš ví…a stejně tak mu musí být jasné, že ty víš o něm."
Pohlédl na ni s nesmírnou vážností.
"Nejsem pitomá,"zareagovala podrážděně Lara.
"Já vím…ale i tak. Nechtěl bych, aby se ti něco stalo."
"Taky bych nerada, aby se mi něco stalo,"odsekla, vstala a odešla.
Kontaktovala své bývalé spolužáky, tedy ty, na které si ponechala kontakt. Aby mohla tuhle záležitost řešit, musela se dostat k jejím informacím.
Kurt se Zipem seděli u televize a znuděně sledovali nějaký podvečerní televizní škvár, když zrovna Lara vstoupila do místnosti. "Pánové, za dnešek jsem zjistila, kde bydlí rodiče Michelle, kde Michelle pracovala a zajistila pár jejích kontaktů,"hlásila.
"Takže, Zip zavolá Michelliným rodičům, ale opatrně a nenápadně, jsou teď ve smutku. Kurtis zkontaktuje ty lidi…jsou to většinou archeologové a historici, ale bojím se, že po té vraždě nebudou chtít mluvit. Lidi se prostě bojí. Nicméně, oba zkuste dostat z nich něco, co by nám mohlo pomoci, co se týká toho artefaktu a toho, co Michelle dělala v nedávné době. Nu."
Chystala se odejít.
"Dobrá, ale co budeš dělat ty?"zeptal se Kurtis.
"Já, velevážený pane, dnes večer zajedu do bytu Michelle. Za světla by to bylo riskantní kvůli policii, chtějí mě teď doprovázet snad na každém kroku. Večer tam snad nikdo nebude."
-"A nemám jet s tebou?"
-"Dva budí větší pozornost, nemyslíš?"
Mrkla na něj.
"Koneckonců, ty už svůj úkol máš. Tak do práce, panstvo."
Krásný :-) Teď už jen přečíst to předtím XD