
"Ráda bych si s tím člověkem, co vymyslel budík, důvěrně pokecala,"zabrbrala v polospánku Lara a nahmátla řinčící přístroj. Zvuk ustal.
"Je čas vstávat, slečno Croft,"řekl sluha a roztáhl závěsy, takže do místnosti vniklo něco světla. "Zanedlouho dorazí vaši přátelé a snad byste nechtěla, aby vás viděli, jak tady...slečno?"
Lara zamrkala a urychleně přestala žužlat roh polštáře.
"Co byste si přála k snídani?"zeptal se Winston s úsměvem. "Tousty, buď tak hodný. Ale jen trochu, jak vidíš, už jsem stačila posnídat roh polštáře,"začervenala se a vyhnala Winstona za dveře, aby se mohla převléct.
O chvíli později už scházela ze schodů, když se za ní ozval Kurtův hlas.
"Jak jste se vyspala, drahá slečno?"
"Drahý pane,"otočila se na něj, ale když ho uviděla v červeném županu, musela se dost ovládat, aby se smíchy nesvalila ze schodů dolů.
"Já ji chtěl slušně požádat, jestli by neupozornila Winstona, že došly modré župany,"zatvářil se uraženě.
"A že ty mu to neřekneš sám…"řekla poťouchle Lara.
"Ty jsi paní domu,"pokrčil Kurtis rameny.
-"Děkuji za připomenutí, nicméně, mně nošení červených županů celkem vyhovuje."
. "A tohle já mám každý den, přátelé…"povzdechl si Kurt a teatrálně s deprimovaným pohledem se naklonil k obrazu šlechtické rodiny, který visel podél zdi.
"Netrap moje předky hloupostmi, už tak jsou dost utahaní z toho, že tu každý den děláš scény kvůli zubní pastě,"řekla Lara a bylo toho dost, pročež se šli dolů nasnídat.
"Ještě čaj, slečno?"nabídl se Winston.
"Díky, naliju si,"usmála se Lara. Kurtis právě vášnivě líčil Zipovi, že si pavouci v koupelně zřejmě zbudovali hnízdo, neboť ho vždy ruší při holení, když se rozezvučel zvonek u hlavního vchodu.
"To byste nevěřili, co se nám stalo. Druhý den tam Sam našel pod postelí švába. No měli jste slyšet ten řev,"rozpovídala se nadšeně Arine, sotva za nimi Winston zavřel dveře.
"Ty jim taky musíš hned všechno říct, viď,"zahučel nepolichoceně zostuděný Sam a shodil na zem dva těžké kufry, které přinesli.
"No dobrá, velebný pane. Ovšem to, že pak do našeho apartmánu vtrhl recepční s baseballovou pálkou v ruce, taky o něčem svědčí."
-"Jo, o tom, že to byl idiot."
"Koho mi to jen připomíná,"zamumlal Winston s úsměvem a šel přichystat snídani i pro dva nově příchozí.
"Shrnuto podtrženo, konečně doma,"prohlásila Arine unaveně a s řádným žuchnutím se svalila na pohovku.
"Potřebuju šálek čaje a koupel,"dodala významně, což na ostatní zapůsobilo jako velmi dobrá anekdota.
"Moc si nezvykej, paní domu jsem tu pořád ještě já,"odvětila Lara se stejnou důležitostí ve tváři, což už Kurtis a Zip nevydrželi a vyprskli smíchy.
"A vy se nesmějte, ať neskončíte pod záhonkem,"otočila se na ně. Vzápětí opět zazvonil zvonek.
"Otevřu…"nabídl se Kurtis. Sam se zatím posadil ke stolu a Arine jej hbitě následovala.
"Tak co, co přednáška? Koukám, že Nina se zdržela v Irsku, co že to?"vyzvídala Lara.
-"Správně. Tuším, že jí to tam skutečně fascinovalo, na rozdíl ode mě. Asi jsem měla jinou představu. Byly to jen samé teoretické bláboly,"pokrčila blondýnka rameny.
Lara chtěla namítnout, že nic jiného než teorie se od přednášky čekat nedá, ale Kurtis jí v tu chvíli zaklepal na rameno. "Laro, někdo tě tu shání…"
U dveří stál muž v policejní uniformě.
"Lara Croft?"
"Ano,"přisvědčila. Neměla tušení, co po ní může policie chtít. Zatykač na ni policie stáhla už víc než před rokem.
"Jsem od policie,"řekl muž. "Znala jste Michelle Morvanovou?"
Michelle byla Lařina spolužačka na univerzitě. Když dokončily školu, měly snahu zůstat v kontaktu.
"Ano,"řekla trochu nejistě. "Stalo se snad něco?"
-"Dnes ráno byla nalezena mrtvá. Musím vás požádat, abyste šla se mnou."



