
Současnost
V zahradě na pozemcích Croftova sídla voněly květiny. Nesčetně mnoho druhů a barev. Vzduch byl čistý, zrovna tak jako květy všech těch okolí zkrášlujících rostlinek. Jaro bylo už dávno pryč, ale barvy a vůně nikam nemizely, přestože na ně slunce pohlíželo vším svým horkým, téměř spalujícím zrakem, nebo možná právě proto, aby se rozpálený návštěvník mohl pokochat alespoň jimi.
Brána se s lehkým skřípotem pohnula, jak se do ní opřela žena. Byla oděna do hnědých šortek, světlého trička a s vysokými botami. Její pečlivě svázaný hnědý cop dosahoval k jejímu pásku s pevnou, zlatou přezkou a jejím lísko-oříškovým očím nic neuniklo. Brána byla těžká a léta nespravovaná, tudíž velice ztuhlá, proto ji Lara pootevřela jen natolik, aby se mohla protáhnout dovnitř.
Vešla hlavním vchodem. Rozhlédla se po hale a sundala si svůj hnědý batůžek. Utírajíc si z čela pot těžce vydechla - možná kvůli váze obsahu svého zavazadla, možná kvůli fyzické náročnosti mise, kterou právě dokončila.
"Kde jste kdo?"zavolala do prostoru. Hala byla rozlehlá a majestátná. Za několik okamžiků již uviděla bělovlasého starého muže ve fraku.
"Winstone, odnes, prosím, můj batoh do mé ložnice a napusť mi vanu,"požádala ho Lara a předala mu svůj batoh.
"Jsem ráda, že jsem doma," usmála se na něj.
Chystala se odejít kamsi do společenské místnosti, ale pak si to rozmyslela.
"Winstone? Počkej chvilku,"zastavila jej.
Jemným pohybem od něj uzmula batoh a vyndala z něj ohromný zlatý předmět, se kterým se právě vrátila z daleké země. Měl tvar dračí hlavy, místo očí měl dva drahé kameny a další měl zaražený v tlamě mezi zuby. Jak se dostal na světlo, silně zazářil, až se celá hala zableskla. Byla to taková podívaná, že Winston zalapal po dechu.
"Nádhera, viď,"mrkla na něj Lara a pevně uchopila dračí hlavu do druhé dlaně. Celou cestou k Lařině ložnice Winston kroutil hlavou.
"Pěkná práce,"řekl uznale Kurtis při pohledu na zlatavý poklad.
Dračí hlava ležela ve skleněné vitríně v Lařině síni trofejí.
"Prý je z doby hodně staré čínské dynastie,"řekla tajemně Lara.
"Zítra ji odvezu do muzea v Londýně, mají na ni zálusk."
S těmito slovy opustila místnost. Byl už večer a Lara měla v plánu jít spát dřív, neboť následujícího dne brzy ráno měla přivítat Arine, Sama a Ninu, kteří se vraceli z archeologické přednášky v Irsku. Původně měla jet s nimi, k čemuž ji přemlouvali, ale ona uznávala jen ty přednášky, kde měla mluvit a objasňovat sama. A hlavně dostala tip na zlatý artefakt z Číny. A popravdě, její myšlenky se poslední dobou ubíraly úplně jiným směrem. Od té doby, co skončilo její pátrání po Nefilim, nemohla přestat myslet na Karla a také děsivé sny, které měla již od Egypta, neodcházely.
Znovu a znovu ztrácela denní světlo, propadajíc se do podzemní štoly spolu s troskami hrobky. Znovu a opět se vzdalovala od čerstvého vzduchu…
Probudila se celá zpocená. Opět ta samá noční můra. Otřela si čelo a za velkého úsilí se posadila - byla zesláblá a unavená, ale srdce jí bilo zrychleně. Měla v plánu zajít do koupelny, trochu se umýt a vzít si prášek na hlavu. Chtěla vstát, ale ve tmě zavrávorala a musela se rychle opřít o stěnu. Nohy jí neposlouchaly a tak se opět sesunula do postele. Nebylo to poprvé, co se probudila a byla tak slabá, že nemohla ani chodit. Otočila se na druhý bok. Přestala vnímat nepohodlí vlhkého oblečení a za moment znovu usnula. Zlý sen se podruhé nevrátil.




jů! zajímavá povídka! jinak, těším se na další díl ty spisovateli!!