
Před sedmi měsíci:
Nebe bylo potemnělé, pouze občas se v dáli zablesklo a ulice Paříže se na malý okamžik osvětlily. Silné kapky deště bubnovaly na kovovém lešení, stojícím podél budov v postarším slohu.
Po střechách domů v tmavé ulici cestovalo až bizarní množství dešťové vody, a když už se zdálo, že bude déšť zkázou celému městu, voda stekla okapy do kanálů a byl zase klid.
Domy byly už po několik měsíců opuštěné.
Po lešení přeběhl pár nohou ve vysokém vojenském obutí.
Vysoký muž, okolo pětadvaceti let, se přehoupl přes dřevěná prkna, která byla položená napříč kovovou kostrou lešení. Hnědé vlasy měl od deště promočené, tmavá bunda ani kalhoty na tom nebyly jinak. Obavy z nastydnutí však nebyly důvodem, proč měl chlápek naspěch.
Spatřil jen pár metrů před sebou okno beze skla. Jevilo se jako snadný cíl, pročež do něj pomalu vlezl.
Po krátkém rozhlédnutí usoudil, že se nachází v malé místnosti. Byla tu skříň, malá kuchyňská linka, levně vyhlížející dřevěný stolek a jen jedna židle - vše zaprášené a ledacos dokonce shnilé. Na druhé straně místnosti, která byla zjevně po čas bydlením ne zrovna bohatého Pařížana, stály staré, ba téměř rozpadající se dveře.
Ačkoliv v rozích byly pavučiny a byt evidentně dlouho nikdo nenavštívil, když muž stiskl vypínač u okna, na stropě pokoje se kupodivu rozsvítila slabá žlutá baterka.
Zázemí to nebylo nijak skvělé, ale uvnitř bylo alespoň teplo, navíc déšť venku sílil, proto muž smetl prach z židle a posadil se.
Ze zásuvky stolku vylovil k jeho údivu nedotčenou plechovku Sprite, otevřel ji a napil se.
Zřejmě už několik dní byl v pochodu, z neznámého důvodu pro ty, kolem kterých prošel.
Zanedlouho byla plechovka prázdná.
Zaslechl podivné zvuky, vycházející ode dveří. "Ale ne…"
Bez meškání vstal a oknem se sápal ven.
Za okamžik se dveře rozletěly, jak do nich někdo vší silou kopl. Takový nápor bohužel nevydržely a při nárazu do stěny se rozpadly. Ve vchodu stál postarší šedovlasý mužík s buldočím obličejem s knírkem, v promáčknutém tmavém klobouku a v šedém plátěném cestovním kabátu, mířící vpřed revolverem. Za ním stáli dva uniformovaní muži, každý také se zbraní v ruce. Chvíli se rozhlíželi, než kníračův pohled upoutala stará skříň v rohu. Prudce ji otevřel a namířil dovnitř. Nic.
Cizinec právě lezl po lešení, několik metrů nad oknem, kterým před chvilkou unikl.
Neuplynulo ani deset vteřin a v okně se zjevila hlava onoho knírkatého muže. Uzřel po lešení se vzdalujícího muže, po kterém zřejmě už delší dobu šel.
Pokusil se ho zaměřit, ale přes hustý déšť nebyl schopen unikající cíl zasáhnout.
"Já si tě najdu, Jacku, buď si jistý! Nemůžeš uniknout svému svědomí,"zakřičel na něj ještě, a pak zalezl do místnosti.
"Utíká po střeše,"oznámil svým nohsledům a všichni tři opustili byt.
Jack zatím běžel po vrcholcích budov. Urazil několik metrů, než se mu podařilo slézt ze střechy a než tiše zmizel v uličkách.




První kapitola a už je to napínavé, jak Kurtovy trenky XD Těším se na pokračování :P
(A Jack je mi velmi sympatický XD XD)