Letní slunce ustavičně pražilo na stěny majestátného pozemku šlechtického rodu Croftů, na cihlové zdi velkého, honosného sídla, na živé ploty a popínavé keře bujných tvarů a barev a také na sluhu Winstona, který stál přede dveřmi. Sluneční svit ho donutil zakrýt si oči rukou v dlouhém rukávu jeho uhlazeného obleku. Vytáhl kapesník z kapsy svého fraku a osušil si zpocené čelo, pouze možná z horkého letního odpoledne.
Šel si trochu oddechnout na zápraží, neboť uvnitř sídla se schylovalo k obrovské bitce, mnohonásobně větší, než tomu bývalo doposud.
"Jsem plně spokojena..."pronesla Lara s úsměvem na rtech, sedíce u stolu v malém salonku. Pár metrů od ní se povaloval pochroumaný, napůl roztržený hnědý kufr, ze kterého se přes díru na svět smálo několik kusů oblečení.
"Laro, ten kufr za nic nemohl..."řekl nesouhlasně Kurtis, který měl nyní podle svého mínění pádný důvod, proč prásknout Lařiny praktiky nejlepším anglickým lékařům v oboru duševního zdraví.
"Moc malý - mohl."zamítla Kurtovu poznámku Lara a usmrkla si čaje z malého rudého hrnečku. Raději by roztřískala všechny čajové soupravy v jejím domě (i když, vážně, znamenalo by to pro ni nějaký problém?), než aby dělala to, k čemu ji (pod záminkou zmrazení veškerých vztahů) donutili její spolubydlící. Aby odjela na dovolenou.
"K čemu týden v Řecku? Už jsem tam byla a zas taková sranda to tam není. A navíc, ve Velké Británii je taky moře..."snažila se několikrát ubránit svoji stávající pozici v Surrey, ale neúspěšně. Ne, že by se Lara bála, že při odmítnutí dovolené by na ni přátelé zanevřel, ale před krátkou dobou jí někdo, na kom jí záleželo, řekl, že neumí naslouchat svým blízkým. A to chtěla Lara napravit. Svými námitkami o stavu moře v Anglii tak pouze dávala najevo svoji neochotu. Nerada dělala to, co jí přichystali jiní, ale tady vlastně neměla na vybranou.
Ach, jak ráda by teď porozbíjela všechny ty hrnky a začala pít čaj z kamenných misek z dob pračlověka...
Teď seděla v salonku a sledovala onen vysloužilý hnědý kufr.
"Jenže tady by tě nikdo na pláž nedokopal. Navíc tam tě budu mít pod kontrolou."řekl Kurt a přisedl si. -"Tak on si mě pán potřebuje míti pod kontrolou, ano?"řekla naoko udiveně Lara.
-"Docela by se to hodilo..."pounamenal Winston, který právě vešel do místnosti, nesoucí na stříbrném podnosu konvici čaje."
"Vidíš? Promluvila duše nejmoudřejší."řekl Kurtis vítězoslavně. -"Ale jděte..."začervenal se sluha. "Je libo nový čaj, slečno Croft?"optal se Lary. "Díky, Winstone."usmála se Lara a nechala si nalít čaj.
O 48 hodin později:
Lara a Kurtis se s nepříliš dobrým výsledkem zkoušeli probrat přes masy lidí, které se v letadle snažily zajistit dobré místo svým příručním zavazadlům v poličkách nad jejich hlavami. Když se dvojici dobrodruhů konečně podařilo dostat se ke svým sedadlům, vynořila se naproti nim blonďatá letuška a zazpívala na Kurtise medovým hláskem: "Promiňte...nechcete se raději posadit ke mne do bussines-class? Samosebou, bez jakýchkoliv příplatků, jak je u nás zvykem."
Oslovený Lovec démonů se na ni nejistě podíval a pak dlouze pohlédl skrz celé letadlo. Po té ho Lara dloubla do zad a řekla:
"Nekoukej, kde co lítá. Jistěže přijmeme lepší nabídku."
-"Ale když já..."řekl Kurt
-"Nemel!"okřikla ho Lara.
-"Mmmm..."zamumlal Kurtis a chtěl dodat, že bez ženských by to na světě bylo o mnoho jednodušší, jenže Lara se hrnula dopředu a postrčila ho..navíc by jeho poznámku asi nevydýchala...
"Tak na co SAKRA ještě čekáš?"obořila se na něj, když stál nehnutě dál...
"Až z tebe bude anglická královna..."zabrbral tiše Kurtis a následoval letušku, vedoucí je do jiného oddělení.
Konec I. části




to bylo super už se těším na druhou část