close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozhovor s Natlou (Část.1)

12. dubna 2008 v 19:28 | Pink-Sun
....aneb jak Pink málem o kůži přišla..
(Tento rozhovor je nechutně dlouhý, takže ho bohužel kvůli kapacity jedné zprávy musím rozdělit na dvě části ... :-))
10:30 - Pomalu se probouzím ve své milované posteli, ve svém milovaném bytě..pochopitelně, všude tma, jelikož je sice krátce po Velikonocích,ale počasí odpovídá spíše svátkům Vánočním - všude tma a jako bonus vířící vločky sněhu (za oknem, ne v bytě). V rozespalosti jsem hmátla po mobilu....místo něj jsem ale vedle sebe nahmatala něco teplého a měkkého.

Lekla jsem se a rychle přetočila ...,,File!! Co tady proboha děláš??" Vyjekla jsem podrážděně...Fil, můj pes, se na mě jen ukřivděně podíval a neochotně seskočil z postele.,,Nikdo mi neřekl, že jsou Shiba-Inu až tak přátelští, že si k vám vlezou bez pozvání do postele..." pomyslela jsem si.
Vstala jsem...a jelikož nebylo skoro nic vidět.....*křááp* lampa vedle postele skončila na zemi , stejně jako já..,,Ano...skvělý začátek skvělého dne..." pronesla jsem sarkasticky a vyškrábala se na nohy..Ve dveřích se objevil Fil a obdařil mě vyčítavým pohledem. Na mé ranní rituály si už zjevně zvykl..ale občas ho stejně ještě nemile překvapím.
Podrbala jsem ho za uchem a vydala se do kuchyně přichystat mu jeho plnohodnotnou stravu z konzervy...
11:00 - Sedím u stolu, snídám a přitom si čtu noviny.
,,Na Hawaii náhle vzplál odpadkový koš: Obyvatelé viní duchy ostrova...." (Věděla bych o jiném viníkovi...) téměř mi zaskočilo..kdo by věřil, že se člověk může málem zadusit něčím tak odporně zdravým, jako jsou extra-dietní ovesné vločky.Zrovna, když jsem přestala kašlat a chystala se pronést pár ostrých slov na adresu výrobce onoho smrtícího pokrmu, zazvonil zvonek.
Otevřu dveře....vytřeštím oči....vyjeknu a pod vlivem pudu sebezáchovy dveře zase ihned přiklapnu...
Ve vteřině však pochopím, že tudy cesta nevede.Zhluboka se nadechnu, nasadím široký úsměv a znovu otevřu..,,Ahojky, babi,.." ( a pak to začalo..)
,,Miláčku!!! Dej babičce pusinku..a dědečkovi taky...moment..on vlastně zůstal doma...takže dej babičce dvě..."
,,Babi,,jak ráda tě tady vidím!!!!" pronesla jsem ..ahm.."upřímně"...
,,Hmm..to vidím...připrásknout své staré, nemocné babičce dveře přímo před nosem....to je vychování..."(Rázným krokem vkráčela do bytu)
,,Ale babi, já byla tak překvapená, že jsem samou radostí ty dveře nechtě přirazila...."
,,Dobře víš, že jsem tě už dlouho neviděla a stýská se mi, a tak jsem tě musela přijet zkontrolovat..."
Babičku jsem usadila do křesla a vrátila se do chodby pro zapomenutá zavazadla.
Když jsem je brala, zrovna scházel ze schodů Steve ( soused - moc fajn kluk).
,,Wow..čauky,Pink,...buď už se k tobě "ty víš, kdo", konečně nastěhoval, nebo máš návštěvu.."
Já: ,,Ahoj,Steve...ne, Kurt ( od Hawaie se z nás stali dobří známí) netuším, kde je...jaksi se pozapomněl ozvat.......ale asi se zjeví... s těmi lovci démonů je kříž....a taky s babičkami"...špitla jsem a naznačila pohybem ruky směr obývák..
Steve se pobaveně usmál a popřál mi upřímnou soustrast...Když odcházel, tak ještě prohodil přes rameno: ,,Mimochodem, krásné šaty...."
Zrudla jsem jak rajče...došlo mi, že jsem po celou dobu měla svou růžovou noční košilku...
Najednou jsem uslyšela z obýváku hysterický ryk.Vtrhla jsem do pokoje a spatřila nevídané: Babička krčící se na stole a zhnuseně sledující na zemi sedícího Fila, který vesele vrtěl ocasem a očividně se s ní chtěl přátelit.
Babička: ,,Jak jsi mohla jen pořídit takové..smradlavé zvíře..."
Já: ,,Babi, tohle je čistokrevná Shiba..a je čistotný a milý..."
Fil si spokojeně slintal a odešel k misce, protože ho babička přestala zajímat..
Ta slezla ze stolu a sjela Fila nesouhlasným pohledem..
Zhnuseně pohlédla na pohovku: ,,Podívej se,všude samé chlupy..a víš, kolik takový pes přenáší nemocí?? Fuj!!"
Protočila jsem oči v sloup...,,Na vteřinku mě omluv, babi,.." pronesla jsem a konečně mohla odejít do koupelny.
Když jsem vrátila zpět do obýváku, babička ještě stále pokračovala v monologu: ,,A proč tomu vůbec říká Fil???
V té chvíli mi začal zvonit mobil...,,Jé..ahoj, File"
Babička se na mě překvapeně podívala...vzápětí nevěřícně na Fila, který ji již ignoroval a spokojeně se cpal...,,Aha..." podotkla suše.. a nenápadně natáhla uši...
Já do telefonu:,,Ne...ne...ne....ne...na to zapomeň!!!!Mám tady babičku...musela bych ji vzít s sebou...ne, ne...."
O 25 min. později:
,,Jak jsem se jen mohla dát přemluvit?" táhlo mi hlavou při jízdě na motorce směr nádraží. Babička, sedící za mnou, celou cestu nadává na všechno a na všechny. Mimo jiné i na to, že čalounění motorky je otřesné...a že řídím, jak děda, takže nás obě zaručeně zabiju...Přes její katastrofické předpovědi jsme v rekordním čase dorazily na nádraží a nasedly na vlak.
Našla jsem jedno hezké kupé, usadila babičku, která byla překvapivě chvíli zticha a konečně zapla notebook, abych se od Fila dozvěděla podrobnosti o cestě. Jedu do Rumunska udělat rozhovor s Natlou, která tam v současné době žije.
Babička:,,Už zase máš zapnutý ten počítač?? To je jed pro oči..počkej, až budeš nosit takovéto *naznačí, že hodně velké* brýle."
Já: ,,Jistě, babi,ale musím vědět, kam vlastně jedeme..."
Po dalších podrobnostech se Fil vypojil se slovy, že si jde ještě trošku užít pláže, když už je na té dovolené....
Málem jsem ho uškrtila přes internet..mě pošle za Natlou a on si užívá s naprostým klidem na dovolené...
Náhle mi na notebooku naskočil kontakt - Kurt!
Příchozí zpráva: ,,Ahm...kdepak jste?"
Já : ,,Tomu by jste nevěřil- ve vlaku..mám další oběť na rozhovor...takže...na cestě..."
Všimla jsem si, že babička usnula...předtím ale ještě stihla zkritizovat tu údajně otřesnou knihu, kterou našla v mém batohu: "Mezi námi potápěči a žraloky nad námi". Ach jo..v dnešní době již nikdo neocení kvalitní literaturu....
Kurtovi jsem se na chvíli omluvila a vydala se hledat jídelní vůz..sehnala jsem něco k jídlu a při zpáteční cestě se mi naskytl šokující pohled...: Kurt, zalezlý v rohu kupé jen kousek od toho našeho, krčící se za notebookem a dělající, že těžce pracuje. Naproti němu dvě hihňající se dámy, které si něco špitaly a metaly po něm žhavé pohledy.
Kurt najednou zvedl oči od notebooku a uviděl mě za průhlednými dveřmi kupé.V očích mu zajiskřilo...rychle sbalil notebook,vymrštil se ze sedadla a nadšeně zařval přes celé kupé: ,,Drahoušku, co ty tady??" popadl kufr, otevřel dveře a obejmul mě.Potom se vítězoslavně otočil na zírající dámy a pronesl : ,,Těšilo mě." Vzápětí mě odtáhl z doslechu.
,,Díky, záchrana na poslední chvíli..., omlouvám se za to tykání..ale jinak to nešlo".
Vzhledem k situaci mi nezbylo, než ho pozvat do našeho kupé.
Potichu jsme vešli a Kurt zvedl svůj kufr, aby ho uložil do sítě nad sedadly.
Vtom vlak nečekaně zpomalil, Kurt ztratil rovnováhu a zřítil se na sedačku, na kterou jsem se mezitím usadila..
Náhlý hluk probudil babičku. To, co viděla, si vysvětlila po svém ,,Co to ty chlíváku děláš????" zařvala a začala Kurta mlátit kabelkou...,,Počkej, babi, to není tak, jak to vypadá"...snažila jsem se zachránit situaci...Vše se vysvětlilo. Kurt se posadil naproti a snažil se vypadat nevinně ( marná snaha..). Babička ho však nadále sledovala ostřížím zrakem a se značnou nedůvěrou. Po nějaké době, i když velmi nerada, nás musela na chvíli opustit...přírodu neoblafneš......
Kurt se ihned probral z "hlubokého" spánku a přisedl si ke mně. ,,Takže, povídejte! Kam jedete a kdo je oběť?"
Začala jsem mu líčit své plány a jak se stalo, že mám v roli zavazadla i babičku.
Ta se právě vrátila,podívala se jedovatě na Kurta a usedla naproti nám. Kabelku si významně nechávala po boku. Pochopitelně mi nezapomněla vytknout, že bývá zvykem představit své známé...i když by si v mé společnosti představovala někoho naprosto jiného...( Kurt vypadal, že nevěří svým uším, že by anti-fanynka?)
Nakonec jsme všichni usnuli...bylo už hodně pozdě a v Rumunsku jsme měli být až nad ránem.V noci jsem se probudila a vzpomněla si, že jsem nevypnula notebook. Postavila jsem se a potichu se k němu začala přesouvat.Ve tmě jsem ale zakopla o Kurtovy natažené nohy a skončila na podlaze. Kurt se částečně probral a ještě v polospánku zamumlal ,,Slečno, přestaňte se mi válet u nohou, stejně vám nedám autogram.."Chudák, asi měl zase špatné sny...
Velkoryse jsem přešla jeho omyl, vypnula notebook a usadila se zpátky. V tom se probrala babička.,,Co tady dělá ten cizí chlap!!!" zařvala a jak byla rozespalá, začala chudáka Kurta opět mlátit svou osvědčenou zbraní..Rychle jsem zasáhla, rozsvítila a zachránila Kurtise před ubitím kabelkou...Babička si mezitím vzpomněla, že toho cizího chlapa vlastně zná a přestala útočit. Teď už dokonale probraný Kurt nevěřícně kroutil hlavou, ohmatával si čerstvou bouli a zalitoval, že nezůstal ve svém původním kupé.
Konečně jsme dorazili do cíle. Kurt pomohl mně a babičce s kufry a vystoupili jsme. ,,Nuže, jsme v Rumunsku, kde konkrétně musíme?" zeptal se se zájmem Kurt. ,,Musíme?"optala jsem se ho překvapeně. " A co Vaše plány ?"
,,Nemůžu vás přece nechat jet k Natle samotnou, víte, jakou má pověst..."
Poté se ke mně naklonil :,,A taky nechat s ní.." pronesl tiše a pohnul očima směrem k babičce.
Ta zrovna stála u bufetu a intenzívně nadávala prodavačče, že úroveň jejich párků v rohlíku je zničující. Nezapomněla přitom vydatně mávat mojí peněženkou, ze které pochopitelně vypadla má vizitka. Prodavačka se pro ni sklonila a podala ji babičce. Dlouhá řada lidí za babičkou se najednou rozplynula..zjevně zaslechli, jak babička vyjmenovává všechny bakterie, které existují....
Konečně odešla od bufetu a zamířila k nám. Kurt se za mě nenápadně schoval, myslím, že měl ( a stále má) z babičky tak trochu strach...Přivolala jsem taxi, a když jsme nastupovali, tak jsem se ještě naposledy ohlédla na bufet, který zel prázdnotou.
V taxíku mě babička požádala o zapůjčení notebooku. Po chvíli ho spokojeně zaklapla se slovy, že odeslala oficiální stížnost na ten bufet, jelikož si přeci nenechá zničit své, už i tak dost chatrné, zdraví..začala jsem tušit potíže...
Během cesty taxíkem jsem usnula.Když jsem se probudila a podívala se z okna,všimla jsem si velké cedule: Vítejte v Transylvánii...a pod tím připsáno drobným písmem: A pozor na krk..,, No, smysl pro humor jim zde rozhodně nechybí", podotkla jsem a otočila se ke Kurtovi. ,,Nejdříve se půjdeme najíst..a pak za Natlou", rozhodla jsem. Ostatní nadšeně souhlasili. Po jídle jsme se ještě prošli po městě a já si s Natlou domluvila čas rozhovoru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 natla natla | 13. dubna 2008 v 14:16 | Reagovat

to je úplně super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama