28. března 2008 v 15:59 | Pink-Sun
Vrtulník...,Bože!! Vrtulník!!"....zaúpěla jsem a dala se na útěk....pravda, v těch mých botách na podpatku...(Podpatku??Já?? = -o )..se utíká po střechách vážně více, než mizerně...ale zajímalo by mě, jak se mi zase povedlo, dostat se do takovéhle...ahm..prekérní situace....kdyby alespoň tak nepršelo..střecha klouže...a navíc je noc...a není skoro nic viděéééééééét!
*ŘACH*..,,Ano, jistěže....Jediné prosklené okno na celé střeše..a já se jím propadnu..no...alespoň na mě nemůže ten vrtulník...."..pronesla jsem a začala pátrat, kde jsem to skončila...nepříjemně to připomínalo jedno Lařino vyprávění..až na to, že krev na stěnách místnosti naštěstí nebyla...místo toho zelený sliz.....vzápětí jsem ovšem zjistila, že s mým míněním ohledně vrtulníku...jsem se asi moc netrefila. A to, když mi za zády najednou vyletělo do vzduchu okno..měla jsem velké štěstí, že jsem nestála přímo u něj...ale nic to neměnilo na faktu, že si pilot vrtulníku nepochybně všiml, kam jsem spadla....
Rychle jsem vyběhla ze dveří v rohu místnosti...a utíkala chodbou....chtěla jsem vyběhnout dveřmi na jejím konci.... na poslední chvíli jsem se zachytila prahu....málem jsem spadla do temné jámy pode mnou..vydrápala jsem se nahoru a rozběhla se chodbou zpět..odbočila jsem na balkon.Pode mnou stovky metrů až na silnici....najednou se za mnou objevila postava...a když jsem se nakláněla přes zábradlí...shodila mě dolů...řítila jsem si vstříc jisté smrti....
,,ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!"
Zařvala jsem vyděšeně......a zjistila, že ležím v posteli ve svém pokoji...vedle mě vytrvale zvonil mobil...který mě měl probudit sice až za dvě hodiny...ale usoudila jsem, že s tím již asi moc nenadělám...hlavně, když jsem viděla, že to není budík, ale příchozí hovor...
,,Ahoj, mami,..ne...ale prosím tě..ty a rušit?? Je přece už 10:00...to já vstávám běžně..."(Tak fajn, kecám..XD - to jsem pochopitelně neřekla.)
Mamka:,,Kolikrát ti mám říkat, že nemáš sledovat ty hloupé horory a pak ještě poslouchat Lařina vyprávění....to bylo jasné, že z toho budeš mít špatné sny!!"
Já: ,,Počkej, jak víš, že jsem měla špatné sny??"
Mamka: ,,Já vím vše..."
Já: ,,No jistěže...jak jsem mohla zapomenout.."
Mamka: ,,Já věděla, že ti nemám povolit jet za Larou...za ten rok, co tam máš zůstat, zaručeně něco vyvedeš a to nemluvím o tom chlápkovi,ten se mi taky moc nezdá.Dávej si na něj pozor.."
Já: ,,Mami, prosím tě....Kurtis je zcela neškodný, je jen otřesné nemehlo. Musím ale přiznat, že se u jeho hádek s Larou skvěle bavím..XD"
Když jsem ukončila rozhovor se slovy, že si mamka nemá dělat starosti a že to u Lary určitě zvládnu,odešla jsem do haly:,,Dobré ráno celému osazenstvu sídla Croftůůůů!!" zavolala jsem. Odpověděl mi ale jen Zip, chrápající na pohovce s notebookem v náručí, a to ještě jedním hlasitým : ,,CHRROPPPTT!!" ...Ahm..velmi jsem to ocenila.....a vydala se hledat ostatní. Zipa jsem nebudila, stejně by mi asi moc nepomohl...
Prošla jsem všechny místnosti sídla, klepala na Lařin pokoj, také na Kurtisův.Nikdo nikde.Jediná místnost, která zbyla, byla knihovna.
Tak jsem tedy zašla i tam..zase nikde nikdo...otráveně jsem se opřela o polici s knihami a najednou ucítila za sebou klapnutí. Stěna se se mnou rychle otočila a já nečekaně skončila v temné chodbě....všude pavučiny a kousek přede mnou jejich majitel, ze kterého jsem měla málem infarkt a vynadala mu : ,, Ty pošahaný osminohý,osmioký a chlupatý členovče!!".
Nepohnutě na mě zíral a vypadal uraženě - asi jsem se ho "dotkla".
Postupovala jsem dále chodbou...najednou jsem uviděla světlo a zaslechla hlasy..
Kurtisův hlas: ,,Tak to je teda vážně výborné...a to jsi mi to nemohla říct dřív?? Co si myslíš, že s tím teď nadělám? Dobře víš, že musíš ihned odjet do Japonska...ta druhá polovina na tebe nepočká. Bože!! Jak jsi to jen mohla tak lehkomyslně zapomenout?? Víš, jak je to nebezpečný?? A hlavně teď, když ti to vyfoukli před nosem a je to v Louvru, tak to asi těžko dostanem zpátky...a pokud by se podařilo někomu ty dvě části spojit, tak si můžeme rovnou vybrat místo, kde nás zahrabou...až na detail...nezůstane nikdo, kdo by nás zahrabal."
Lařin hlas: ,,Ty jsi zas chytrej!!! Já za to nemůžu! A co jsem asi měla dělat??Kdybych se pro to vracela, tak se už tady dnes s tebou nebavím..a hlavně..pořád máme ještě tu naši část."
Kurtisův hlas: ,, Pravda,ale vážně si myslíš, že se to v Louvru nikdo nepokusí ukrást?"
Lara: ,, To si nemyslím, ale já tam jet nemůžu...neboj..Louvre je dobře střežený..."
Kurtis: ,, Je ale spousta lidí, kteří to jsou ochotni nerespektovat.."
Lara: ,, Dobře, máš pravdu...ale já vážně musím do Japonska...a než se vrátím, tak to už může být v nesprávných rukou....a sám tam jít nemůžeš..."
Kurtis:,, A to proč?"
Lara: ,, Jednak potřebuješ dohled a jednak už vůbec nevíš, jak to v Louvru vypadá."
Kurtis: ,,ÁÁÁÁle to teda vim..."
Lara:,, Tak fajn, kde byla hlavní hala?"
Kurtis: ,, Ahm..přítele na telefonu..?"
Lara: ,, Vidíš....Počkat!! Ticho! Co to bylo??"
Jak jsem napjatě poslouchala jejich rozhovor,přehlédla jsem vysoký svícen stojící vedle mě a převrhla jej. Ihned jsem uslyšela spěšné kroky mířící ke mně.Co teď??
Kurt, který již dorazil k převrženému svícnu, zavolal na Laru: ,,Dobrý, nikdo tady není..."
Mně, držící se křečovitě trámů nad jeho hlavou, si nevšiml ,ale pouze do okamžiku, než mi definitivně došly síly.....,,Ou..to bude bolet.." pomyslela jsem si...,,Pozor, přistávám!!" zvolala jsem a pak už pouze: *ŘŘŘAACHHH!!!*
,,Jejda..promiňte,věřte mi...bolí mě to více, než Vás..."pronesla jsem omluvně ke Kurtovi, který můj pád mírně ahm..zmírnil...,, Tak fajn..kecám..." dodala jsem zákeřně.
Lara, kterou přilákal hluk mého "přistání", jen nevěřícně zírala..
,,No skvěle...to co jste slyšela, ale vůbec nebylo pro Vaše uši"...pronesl Kurt jedovatě..."
Lara:,,Tak to je vážně milé...paráda..tajíme to před celým sídlem a zrovna ona nás nachytá...........Počkat! Nápad!"
Vyměnili jsme si s Kurtem vyjevené pohledy...
Lara:,,Tak fajn...pamatuješ, jak jsem ti vyprávěla o mém dobrodružsví v Louvre a jak jsme se dívaly na mapu a já ti ukazovala, kudy jsem se pohybovala?"
Já: ,,Jo...pamatuju si to dost přesně..."
Lara: ,,Skvěle.."
Kurt: ,,Proboha, Laro, snad nesměřuješ k tomu, čeho se bojím.."
Lara: ,,Takže, milí zlatí, já jedu do Japonska a vy dva..směr Louvre...."
Já a Kurt: ,,Laro!! To nemůžeš!!!!"
Lara se jen zákeřně usmála... a ukázala v novinách na obrázek místnosti, kde je "cíl snažení" umístěn...
Kurt: ,,No skvělý, teď budu ještě dělat chůvu..."...vyškubla jsem Laře z ruky noviny a dopáleně jimi Kurta přetáhla..,,,To si vyprošuju"....podotkla jsem otráveně..
Lara schválně hlasitě ke mně:,, Dej na něj pozor...ať si neublíží..."
Kurt: ,,Já...ale...to .....ale,ale,ale,ale.....to je drzost!!!"
Otráveně vyšel z místnosti a sotva se za ním zaklaply dveře...začaly jsme se s Larou tak smát, že jsme málem ležely na zemi...
Lara jela do Japonska....a my dva s Kurtem vzápětí odjížděli do Paříže....
Noc 0:10
Oba s Kurtem v černém, vybaveni Head-Sety..stojíme před Louvrem.
,,Nuže, Kurte, buďte tak laskav a posaďte se tady...jsem za hoďku zpět..." pronesla jsem smrtelně vážně... Vytáhla hák, vytřelila ho k ventilaci budovy...a začala šplhat nahoru...
,,To si ze mě snad dělá vrtuli"....pronesl otráveně Kurt, vzal svůj hák, vystřelil...ale jak byl rozhořčen,tak si ho nějak zahákl, kde neměl...takže hák vyletěl vzhůru i s Kurtovými kalhotami...
Civěla jsem jak vyjevená...vyškubla hák a hodila ho dolů....,,Nuže..jdu na věc......radši zůstaňte, kde jste"...pronesla jsem do Head-Setu.Vykopla ventilaci a vlezla dovnitř...
Po nějaké chvíli prodírání se ventalizací, hádání se s Kurtem po Head-Setu a Zipových pobavených výbuších smíchu, se přede mnou konečně objevil konec té úmorné cesty....
Doplazila jsem se až k mřížce..pode mnou stála stráž...opatrně jsem vyšroubovávala mříž....jenže byla méně stabilní, než jsem čekala..takže vypadla....a ozvalo se jedno hlasité : ,,Auuu!!!!"....podívala jsem se skrze prsty pod sebe..,,Ahm..myslím, že stráž je vyřízena"..podotkla jsem...Kurt se Zipem se začali tak smát, že mě to málem stálo sluch....
Slezla jsem do chodby...vytáhla mapu..rychle se zorientovala...a vydala se správným směrem..
Za chvíli jsem zabočila za roh, do chodby plné laserů...
Naštěstí ale nebyl extrémní problém se přez ně dostat..většinou šly přechytračit...Před sebou jsem však uviděla další stráž,stojící zády ke mně....vzala jsem pistoli...a zamířila...,,Takhle ne", blesklo mi hlavou a vytáhla jsem úspávací šipky...zásah..stráž padla na zem...
,,Buď rád, kámo, že jsem dobrák.." pronesla jsem s úšklebkem a vzala mu z kapsy kartu...
Došla jsem až ke dveřím, kde jsem použila svůj oblíbený trik s "vypůjčenou" kartou zaměstnance...dveře se otevřely...rychle jsem vešla a seběhla po schodišti v potemnělé chodbě, které vedlo k místnosti, z níž vycházela nazelenalá záře....nakoukla jsem za roh..a uviděla zdroj světla - hledanou polovinu krystalu.
,,Tak, buď mám takové štěstí, nebo je tady někde zrada...." pomyslela jsem si...
Opatrně jsem vešla do místnosti a přiblížila se ke krystalu...(Vypadal spíše, jako polovina okurky, akorát skleněné...XD)
Vzala jsem ho z čidla a nalepila místo něj žvýkačku....pořád se nic nedělo...sbalila jsem ho do batohu a dala se na ústup...vyběhla z místnosti....a běžela po schodech nahoru.....
A pak přišla....ta stále očekávaná zrada...Uklouzla mi noha na okurkové slupce...(V tu chvíli jsem věděla, co měla stráž, která tudy procházela, na svačinu...)...a můj rukáv se zahákl o zábradlí...*RUUUPPP* ...půlce rukávu se na zábradlí zjevně zalíbilo...tak jsem jí to dopřála a pokračovala dále bez ní..
Zpět v chodbě s lasery, tentokrát však bylo vše jinak..postupovat jsem mohla jen velmi pomalu a s největší obezřetností , abych nespustila alarm.
Povedlo se! Za rohem jsem ale ještě musela vyřídit jednu stráž Lařinou metodou,,Připlížit a hups!" Doběhla jsem do další místnosti... přede mnou byla úzká ulička mezi vitrínami...v té chvíli se mi vybavilo Lařino vyprávění , jak......,,No nazdar!!" vykřikla jsem a prudce se otočila za sebe...nikdo tam nebyl....,,Uff.." vydechla jsem , ještě trošku couvla dozadu a kontrolovala jestli se zpoza rohu přece jen někdo nevynoří...najednou mě něco dloublo do zad..lekla jsem se a prudce se otočila...a kopla...
,,AUVÁÁÁÁÁ!!!" Zařvala jsem na celou galerii...,,Kdo tady dal tu sochu!!!??"
,,Blázníte??? Vždyť na sebe upozorníte celý Louvre"..ozvalo se za mnou..
,,Co vy tady děláte??! Neměl jste čekat dole.....?"Zírala jsem zděšeně na Kurta a nevěřila vlastním očím.....
,,Ale když mně bylo smutno.."....pronesl Kurt s pohledem nejnevinějším....
,,O tom nepochybuji...." odvětila jsem s řádnou porcí sarkasmu...
Hned mě ale napadla hrozná myšlenka:,,Kurte...nesmíte se tady v žádném případě ničeho dotknout..hlavně ne těch vitrín......jinak spustíte alarm.."
,,Nebojte, jsem mistr v ničeho-se-nedotýkání.." usmál se sebevědomě...a vzápětí se ležérně opřel o vitrínu...,,Hopla..."
*Alarm*
,,Ty nemehlo!!!!" Vykřikla jsem rozčíleně....
,,No páni..my už si tykáme?" Mrkl na mě nevinně....
,,Jo,....a teď koukej zdrhat!" vykřikla jsem, popadla Kurta za rukáv a dala se i s ním na ústup...
,,Máš, co potřebujem?" optal se Kurt..
,Ano....ale to nemění nic na faktu, že jsme v......krajně nepříjemné situaci." křičela jsem v běhu..
V té rychlosti jsme ztratili orientaci a běželi, kudy nás napadlo...cestou jsem knockautovala několik stráží.....kdyby to bylo na Kurtovi, tak už měli hlavu jinde, než tělo...
Konečně jsme dorazili ke dveřím....
,,Vyrazím je!!"vykřikl Kurt a rozběhl se...
S heknutím se však ode dveří odrazil a přistál mi u nohou...
,,Působivé, leč neúčinné..." podotkla jsem, přistoupila ke dveřím...použila ukradenou kartu a dveře se otevřely..,,Padáme"..pronesla jsem....
Zpět v Croft-Mannoru
Lara již byla zpět z Japonska a tak jsme jí s Kurtem pyšně předali náš úlovek...
,,Skvělé, lidi, odvedli jste výbornou práci..asi jste tam ale nebyli sami...prý tam nějací zloději při útěku zničili skoro půlku výstavy..málem utrhli zábradlí..poškrábali vitrínu, rozmlátili vzácnou sochu...a stráž téměř zabili mřížkou od ventilace..a ještě vyvolali alarm!!!" líčila Lara..
*Můj a Kurtův rozpačitý pohled*
Kurt:,,Přesně...ehh..alespoň nám ti amatéři dali skvělou příležitost vše provést nepozorovaně, bez zanechání jakýchkoliv stop, jelikož strhli pozornost všech stráží na sebe...že jo?" Podotkl Kurt směrem ke mně a nenápadně do mě šťouchl..
,,Ano, ..ahm...přesně...tak.." potvrdila jsem Kurtovo mínění a významně pokynula hlavou..
Lara: ,,Skvěle......teď to konečně můžu zneškodnit ....společně se svou půlkou..."
,,Kurte...co to máš s ramenem..?".(dveře)...
,,A proč ty kulháš?? Optala se Lara mě..".(socha)
S Kurtem jsme se na sebe opět rozpačitě podívali..a nechali to raději bez komentáře...
,,Laro..ale..pokud jsi měla už jednu půlku..tak jsi ji přece mohla zneškodnit hned...a ta druhá by byla k ničemu..." řekla jsem to, co mi už nějakou dobu vrtalo hlavou.
Lara: ,,A jo...lidičky..to mě nenapadlo...já měla už plnou hlavu toho Japonska...."
Dodatek:
Lara: ,,Počkat!! Není to kus tvého catsuitu??" optala se mě a ukazovala na fotku v novinách s titulkem: ,,Jediná stopa po záhadných vandalech"
Okamžitě jsem se vymrštila...vykulila oči...Kurt s heknutím také vyskočil... všichni na nás zírali.
Já:,,Ahm..ehm...to...aeh..."
Kurt: ,,Já bych zapomněl!!! Chtěl jsem přece posekat trávník...!!!" a proradně vycouval ze dveří.
Já:,,Já si zase vzpomněla, že jsem už dávno měla volat mamce, že ještě pořád žiji..."
Laře bylo okamžitě jasné, jak se věci v Louvru asi doopravdy udály.,,LIDI!!!! NO POČKEJTE!!!" vykřikla naštvaně a vyběhla za námi....
Následná scéna: Já a Kurt ujíždíme na motorce, před rozzuřenou Larou...
Poté, co jsme se dostatečně vzdálili od sídla:
Já: ,,Ahm...doufám, že máš letenky..navrhuju krátký výlet, než se Lara.....uklidní...."
Kurt: ,,Jo, jistě...tak trošku jsem s tím počítal..."
*Podal mi letenky*
Já: ,,Už zas Havai???"
Kurt:,,Hehe...moment..máš snad něco proti??...."
The End!;-)
waw..... skvelé!